Kultivovanost je základní podmínkou krásy a šarmu

0

Jaké jsme my, ženy, z pohledu muže? Co se jim na nás líbí a co naopak vnímají jako problém? Ladislav Špaček je natolik známou osobností, že jej snad ani není třeba představovat. Jako odborníka na krásu žen, na etiketu a pravidla společenského styku jsme se ho zeptali, co si myslí o českých ženách, jejich orientaci ve společenském světě a o důležitosti etikety:

Co si myslíte o českých ženách? Umějí si poradit s etiketou a základními pravidly chování?
Já jsem procestoval celý svět, takže mohu porovnávat. A proto říkám, že české ženy jsou velmi atraktivní a skutečně patří mezi nejkrásnější na světě. Věnují velkou pozornost svému vzhledu, zajímají se o to, jak se oblékat a jak se chovat. Jsou sexy, přitažlivé a umějí vábit muže. Co se týká respektování, dodržování a uplatňování pravidel etikety, tak tam jsme na tom bohužel hůř než jinde. Podle mě je to tím, že ač máme velké předky a vzory, jako byl například Guth Jarkovský, obecně jsme se nepropracovali k noblese chování, která tady byla kdysi za První republiky. A možná se nám to už ani nikdy nepodaří.

Z pohledu etikety se ženy zdají být málo sebevědomé, málo vyžadující pozornost a galantnost okolí. Musíme si uvědomit, že jsou to právě ony, kdo musí vychovat muže a naučit je galantnosti, pokud je to nenaučily jejich matky. Ženy si často stěžují, že jejich muži nejsou galantní, na druhou stranu sleduji, jak málo příležitostí ženy mužům poskytují, aby galantní být mohli. Ženy často ani galantnost nevyžadují, což je strašná škoda, protože žena, která nevyžaduje, aby jí muž svým chováním prokazoval úctu a respekt, sama sebe snižuje a degraduje.

Jaká by podle Vás měla žena být?
Aby žena upoutala pozornost muže, tak musí být především atraktivní. Musíme si uvědomit, že muži jsou jednozávitoví, jsou to lovci, kteří vidí svůj cíl a jdou za ním. Muži jsou v posuzování a vnímání lidí velmi povrchní a vycházejí především z vnějšího dojmu. Takhle to příroda zařídila a s tím se nedá nic dělat. Kdybychom měli bádat nad ženským charakterem, tak by lidstvo už dávno vyhynulo.

Proto žena musí zaujmout na první pohled, musí umět muže přivábit. Tím ale vůbec nemyslím prvoplánovou vyzývavost. Žena by měla být zajímavá tím, že je oblečena vkusně, zajímavě, stylově a trendy. Že je perfektně upravená. Co je však důležitější než vnější vzhled, který vidíme na první pohled, je osobnost ženy. Žena musí být dámou. Musí se umět chovat s noblesou, musí z ní vyzařovat kultivovanost, sebejistota, musí si být vědoma své hodnoty a ceny. Žena musí mít charizma, musí být něčím zajímavá. Nemusí být docentkou, kandidátkou věd nebo přední kardioložkou, ale musí být zřejmé, že má nějaký životní cíl, že za něčím jde nebo že už něco dokázala. Že to není jen pouhá povrchní bytost, po které člověk sklouzne, aniž by se mu zapsala do paměti, a během dvou hodin už ani neví, že vůbec existovala.

Jaká by podle vás žena být neměla?
Na tuto otázku je těžké odpovědět, protože muži mají různé představy o ženách a ženské kráse a každý vnímá ženu trošku jinak. Obecně však mohu říci, že problémem je určitě prvoplánovost v chování a oblékání, primární vyzývavost, kdy žena na sebe poutá pozornost velmi okázale a prvoplánovými prostředky. To většinu mužů odrazuje. Ale záleží samozřejmě na prostředí, na příležitosti. V prostředí nočního podniku to naopak může být přiměřené, neboť tam je to běžné, tam se to očekává.
Velmi odrazující je vulgarita, nejenom slovní, ale také v chování a vystupování. Ani přezíravé a povýšené chování k ostatním a arogance nejsou u žen nijak atraktivní. Žena by hlavně za všech okolností měla zůstat ženou. Projevy arogance, povýšenosti nebo rádoby tvrďáckého chování jí nesluší. Vidíme to často na děvčatech na ulici, že se chtějí v tvrdosti a drsnosti vyrovnat klukům. Ale to není tím, co my, muži, od nich očekáváme. Takový styl chování u žen každého chlapa včetně těch kluků, před kterými se předvádějí, spolehlivě odradí. Protože drsňákem chce být muž. A žena by měla být tou jemnou a něžnou bytostí, kterou my, muži, můžeme dobývat a obdivovat. Když nám žena svým chováním tuto možnost vezme, tak to je konec.

Ženy by se také neměly tvářit, že všechno umějí. Sedíme třeba někde na návštěvě a nejednou vypadnou pojistky. Muž se začne rozhlížet, zatímco jeho manželka už dávno vstala, vzala si stoličku a hrabe se v pojistkách. Tím žena nikdy nezíská u muže větší respekt, uznání ani obdiv. Naopak, každého chlapa to spolehlivě naštve. Naštve, protože stejně tak, jako se žena chce cítit ženou, tak se muž chce cítit jako chlap. S pokračující emancipací se rozdíly mezi muži a ženami stírají. Ženy dnes dělají všechno, dokonce pilotují trysková letadla a létají do kosmu. Jediné, v čem si muži udrželi prvenství, je dámská móda a vaření, jinak ve všem už muže předstihly ženy. Proto by ženy měly mužům nechat trošičku tradičních rolí, aby ho nevykastrovaly z jeho mužské role úplně.

Mladé ženy vyhledávají zajímavé a podnětné osobnosti, kterých by si mohly vážit a kterými se mohou inspirovat. Máme u nás takové? Jak hodnotíte úroveň ženských vzorů v naší společnosti?
Vzory jsou v české společnosti velkým problémem. Nejsou. Média nás masírují podřadnými a rychle vyrobenými hvězdičkami a pseudocelebritami, které neznamenají vůbec nic a hledat v nich nějaké hodnoty je jen ztrátou času. Chybí ušlechtilost a životní nebo profesní zralost, což je právě tím, co na ženách obdivujeme a za co si jich vážíme. Musíme sahat do minulosti, hledat legendy. Inspirující ženou podle mě byla například Audrey Hepburne. To byla krásná žena i krásná osobnost, měla skvělý styl oblékání, ale byla zajímavá i svým životním příběhem, kdy věnovala celou svoji druhou polovinu života charitě a dětem. Najdeme takovou osobnost dnes? Těžko.

Co si představujete pod pojmem šarm?
Šarmantní je taková žena, která dokáže upoutat pozornost svého okolí především svým vystupováním, kultivovaností, noblesou, elegancí a vkusem. Šarm vyžaduje určité charisma, a to znamená, že šarmantní může být jen silná osobnost. Osobnost je základní podmínkou šarmu, protože není-li žena zajímavá sama o sobě, žádné oblečení ani dokonalá vnější prezentace z ní šarmantní dámu neudělá.
Šarm se dá ale pěstovat, není to jen něco, čím jsme nadáni a s čím jsme se narodili. Šarm pěstujeme svojí kultivovaností. Mimo jiné i respektováním a dodržováním pravidel etikety. Žena se musí umět chovat, to je základní podmínkou šarmu. Šarm se projevuje ve způsobu, jakým se žena chová ke svému okolí, musí být taktní, milá a přátelská. Přijdu-li do luxusního obchodu, kde je dokonale oblečená a upravená prodavačka, která je ale nevrlá a protivná, tak si určitě nepomyslím, jaká je to šarmantní bytost. Šarmantní žena hlavně musí mít kouzlo, charizma, esprit, bez toho ji nikdy nikdo za šarmantní neoznačí. Proto by ženy měly o sebe pečovat a pracovat na sobě, aby se dobře orientovaly v trendech, v módě, protože to k tomu patří. Je strašná škoda, když žena některou z těchto oblastí zanedbává, ať už styl, vnější úpravu, etiketu nebo práci na svém osobním rozvoji, protože tím si zbytečně snižuje úroveň a nevyužívá všechny možnosti, které jí její ženství nabízí a poskytuje. Vždyť je to krásné, setkat se s ženou, která je zajímavá, inteligentní a šarmantní, to je jako balzám, a určitě to pro takovou ženu musí být také příjemný pocit, vědět to o sobě, že umí upoutat okolí tím, jaká je. To musí být obrovská satisfakce, která určitě stojí za to úsilí.

Co si myslíte o tom, jak jsou mladí lidé v tomto ohledu vychováváni? Myslíte, že školy mají nebo by měly mít nějaký podíl na společenské výchově?
Osobně si myslím, že pro tuto oblast ve školském systému není místo. Škola má úplně jinou funkci – má naučit děti základním dovednostem, principům, naplnit jejich hlavu vědomostmi. Hlavní roli v tomto ohledu musí sehrát rodina, rodina je základní jednotka zakotvení v životě, tam se člověk musí naučit základům oblékání, chování, stolování. A pak také záleží na každém člověku, do jaké míry se chce vyvíjet a sám vyhledávat nové informace. Na toto téma existuje tisíce článků na internetu nebo spousta odborné literatury. Já osobně jsem autorem řady publikací na téma etiketa pro různé věkové kategorie, napsal jsem etiketu například pro děti od tří let, nebo komiks pro mládež, která nerada čte. V poslední době jsem například vydal knihu pro mladé dívky, román Tereza, kde se v kulisách dívčího románu mimo jiné nenásilnou formou dozvědí spoustu věcí o etiketě a o tom, jak se chovat. Samozřejmě velmi záleží, do jaké míry na sobě chtějí dívky pracovat, kdo nechce, toho samozřejmě nikdo nemůže nutit, ale potom se to určitě někde negativně projeví. Žijeme v mezinárodním prostředí, chodíme do zaměstnání, pohybujeme se mezi lidmi a málokdy chce vyčnívat a upozorňovat na sebe zrovna buranstvím a společenskou neohrabaností. To zrovna nejsou projevy, které k ženám patří a které by nějakou ženu pozvedly někam výš.

Co byste doporučoval ženám, které na sobě chtějí pracovat?
Aby se pozorně dívaly kolem sebe. Nejenom u nás, ale hlavně když vyjedou někam do ciziny. Velmi inspirativní jsou například Vídeň, Madrid, Barcelona, Paříž. Tam se mohou inspirovat, jak se oblékají, chovají, jak působí ženy jiných národností. Ale i muži, protože ženy zodpovídají i za to, jak vypadá jejich partner. To je jejich vizitka.

Ale víte, oblékání, chování, podávání ruky, konverzace, kontaktní situace – to už všechno vcelku zvládáme. Nejstrašnější složkou etikety je u nás stolování. 70 – 80 % lidí neumí stolovat. Neumí sedět správně u stolu, neumí držet příbor, sklenici, neví, co s ubrouskem, to je skutečně katastrofa. Já jednám s noblesní dámou, je krásná, šarmantní, vyladěná do posledního detailu, na první pohled dokonalá, chytrá, vzdělaná, manažerka významné firmy. Usedneme ke stolu, ona se posadí, vezme příbor, a v tu chvíli je všechno v háji. A já si řeknu: „Bože, proč..?“ Víte, to je taková škoda, to ji takovým způsobem degraduje. V očích člověka, který se v tom vyzná, je to v tu chvíli buranka. A to je strašná škoda…

Stolování je zdánlivě nedůležité, ale ve skutečnosti je důležitější než cokoli jiného. Protože k tomu potřebujete mít návyky. Vypadat dobře vám nedá tolik práce – najmete si stylistu a ten to vyřeší za vás. Přitom o tom vůbec nemusíte nic vědět. A ve společnosti nikdo nic nepozná. Ale když žena sedne ke stolu, tak okamžitě poznáte, jestli je to žena zběhlá ve společenském styku. Protože všechno na tom stole je pro ni naprostou samozřejmostí, ona se tím nemusí zabývat, dělá všechno naprosto automaticky a přitom vás může okouzlovat, může se vám plně věnovat.

Já mimo jiné pořádám kurzy stolování, po jejichž absolvování se z žen stanou dámy, které přesně vědí, jak stolovat, co mají dělat s rukama, jak se drží ústřice, jak se loupou krevety, jak se krájí brambory, jak si složí ubrousek muž a jak dáma, zkrátka se naučí všechny finesy a pak můžou jít stolovat do Buckinghamského paláce. Jsou to kurzy přesně pro takové ženy, pro vysoké manažerky, které se umí obléci a upravit, pohybují se v mezinárodním prostředí a chtějí stolovat s jistotou a nenuceností, s vědomím, že jsou na každou situaci perfektně připraveny.

Děkuji Vám za rozhovor.

Ladislav Špaček

Původním povoláním pedagog. Vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v letech 1990–1992 byl redaktorem a moderátorem Československé televize. Od roku 1992 působil téměř jedenáct let na Pražském hradě jako mluvčí prezidenta Václava Havla. Účastnil se bezpočtu vrcholných společenských událostí, jako doprovod prezidenta republiky navštívil více než 50 zemí světa, setkal se s desítkami prezidentů a členů královských rodin. Je autorem a protagonistou televizního seriálu Etiketa a napsal řadu knih o etiketě: Etiketa, Velká kniha etikety, Nová velká kniha etikety, Komiksová etiketa, Špaček v porcelánu, sérii Malých knih etikety – pro celou rodinu, pro manažery, u stolu, pro firmu a úřad, pro každý den, je autorem hry Starling aneb Etiketa hrou, etikety pro děti Dědečku, vyprávěj, a knihy vzpomínek Deset let s Václavem Havlem. Jeho poslední publikací je obsáhlá Business etiketa a komunikace. Působí jako konzultant v oboru komunikace a etikety, pořádá přednášky pro top manažery firem a úřadů a pro politiky.

Kontakt: www.ladislavspacek.cz

Hanka

Sdílet.

Zanechat komentář